Babička a děda
Babička Rozálie se narodila v květnu 1879 a zemřela v březnu 1953, v mých necelých sedmi letech. Děda Tomáš, narozen v dubnu 1866, nás v klidu, těšíce se dobrém zdraví, opustil časně ráno 27. prosince 1956. Večer jsme u vánočního stromku zpívali koledy, pak ulehl a ráno již nevstal. Oba jsem měl velmi rád. Ale ani dědy jsem si příliš neužil. Prakticky jen poslední půlrok jeho života, protože z Horního Slavkova, kde naše rodina žila, jsme se do našeho rodného domu v Nové Lhotě vrátili v prvých červencových dnech roku 1956.
Zmíním zde dvě vzpomínky na dárky od dědy. Před stěhováním naší rodiny do Slavkova, mi dal svazek bankovek. Nenapadlo mne nic jiného, než že jsem pro ně vyhrabal u zdi domu úkryt a peníze do něj schoval. Určitě byly mezi bankovkami i dolary, které přivezl ze svého pobytu v Americe. Po návratu z HS jsem se snažil uschované bankovky najít, avšak marně. Děda věděl o mém nadšení pro zbraně všeho druhu. Z úkrytu vybral vojenskou dýku a dal mi ji. Můj otec, s odporem ke zbraním, mu to příkře vyčetl a dýku mi sebral. Děda mne utěšil, a potěšil, dalším tajným dárkem - revolverem. O tomto dárku se můj otec již nedozvěděl. Děda zemřel brzy po našem návratu ze Slavkova a případný další, podobně milý dárek, mi už nestihl dát. Snažil jsem se sice v domě pátrat po možných skrýších, avšak marně. Za čtyři roky jsem rodný dům opustil, v roce 1964 jej rodiče prodali a přestěhovali se do nově postaveného družstevního bytu ve Veselí nad Moravou. Můj rodný dům s číslem 268 již v Nové Lhotě nestojí. Stejné číslo popisné bylo v NL přiděleno, jak jsem kdysi zjistil nahlédnutím do katastru nemovitostí, domu s několika byty ve vlastnictví bytového družstva z Veselí nad Moravou.