Mé zkušenosti s českými akciemi
Některé historické listinné cenné papíry, které z různých důvodů pozbyly platnosti, ležely léta v domácím archivu i v archivu rodiny mé ženy. Jiné, zajímavé, jsem do mých sbírek kupoval v antikvariátech již v 80. letech minulého století.
Ve sbírce mám též, zřejmě první, státní dluhopisy ČSFR (České a Slovenské Federativní Republiky). Byly vydány v prosinci roku 1990 a sloužily k úhradám pohledávek účastníků III. odboje, na které se vztahoval zákon o soudních rehabilitacích. Základní varianta odškodnění byla ve výši 2500 Kčs, případně ve výši ušlé mzdy, za každý měsíc pobytu ve vyšetřovací vazbě nebo ve výkonu trestu. "Porevoluční" státní pokladna asi neměla dostatek finančních prostředků na hotovostní výplaty, proto zákon stanovil, že na částky přesahující 30 tisíc obdrží bývalí političtí vězni státní dluhopisy. Nároky jsme mohli uplatňovat v průběhu následujícího desetiletí předkládáním kupónů se stejnými splátkami ve výši 1/10 původní jmenovité hodnoty dluhopisu zvýšené o pevný úrok 5% z nesplacené jistiny dluhopisu.
V roce 1990 nebo 91 (nepamatuji si již přesné datum) jsem zainvestoval do dluhopisů vydaných Komerční bankou. Měly pětiletou dobu splatnosti a na pěti kupónech pro výplatu výnosů v příštích létech byl přislíben úrok ve výši 8%. V prvém roce splatnosti byla jeho výše dodržena. V následujícím, i v dalších létech, však banka vyplácela výrazně vyšší úroky, než ke kterým se písemně zavázala. „Dobře hospodaříme, o zisk se dělíme poměrnou částkou s vámi – investory“.
Jinými byly „Povodňové dluhopisy České republiky, 1997-2002“ emitované Ministerstvem financí. Několik, série 01, jsme jich s mou ženou koupili. Pro výplatu kupónu č. 1 byl zaručen úrok 12,5%, pro další čtyři roky byly uvedeny parametry, podle kterých budou úroky vypočítávány. Krom toho bylo zaručeno, že jmenovitá hodnota dluhopisu bude splacena jeho držiteli 1. srpna 2002. Ani u jednoho ze zakoupených dluhopisů jsme neuplatnili nárok na vyplacení úroků a jmenovité hodnoty. Předpokládali jsme, že neuplatněné nároky půjdou bezezbytku na náhrady škod napáchaných povodní. Proto mám všechny dluhopisy ve sbírce v původním stavu. Jen jsem neměl příležitost nechat si je podepsat autorem rytiny, kterou byly vyzdobeny – Josefem Herčíkem.
(Relativně vysoké úroky, ve výši kolem 20 % p.a., bylo možno získat v prvé polovině 90. let minulého století na vkladech též u jiných bankovních domů. V černobílých kopiích mám různé krátkodobé bankovní vkladové listy, spořitelní certifikáty a podobně u nichž se pohybovaly úroky v rozmezí 5 – 10% p.a. Družstevním záložnám jsem od prvopočátku nedůvěřoval. Naštěstí mne nepostihla finanční ztráta ani u žádné z krachujících bank.
Několikaletý termínovaný vklad jsem měl u Velkomoravské banky sídlící v Brně na Josefské ulici. Po vypršení termínu jsem vklad vybral a vložil peníze do jiné banky. Velkomoravská banka zkrachovala asi dva týdny poté.
Druhou ze zkrachovalých bank, kde jsem měl na devízovém účtu uloženu část DEM - německých marek, byla Moravia banka na Jezuitské ulici. Několik málo dnů před jejím uzavřením jsem prodával jednomu zájemci pár artefaktů z mých sbírek. Nabízel mi úhradu buď v DEM, nebo v Kč. Vzal jsem marky, něco kolem čtyř tisíc, a hotovost vložil na účet. Po krachu banky jsem se v duchu rozloučil se všemi tam uloženými valutami, protože devízové účty nebyly ze zákona pojištěny. Jakousi aktivitu ve prospěch lidí, kteří měli v bance vklady, vyvíjela jedna politická strana. Před bankou se často srocovali poškození klienti s různými transparenty a partajní lídři slibovali, co vše vykonají pro poškozené, dostanou-li se do parlamentu. Žádných akci jsem se nezúčastňoval a ona stranička se do parlamentu nedostala. (Srocení jsem vídal, protože poblíž banky byl Hotel u Jakuba s výbornou kuchyní, do kterého jsem často chodíval na oběd. Zhruba jednou týdně i s mým kamarádem Tomášem Mazáčem, o němž se zmíním i v této části mých vzpomínek. Můžete jej vidět na snímcích z vernisáže výstavy k výročí mé Edice 33 v Blansku, kterou excelentním způsobem zahajoval. Tomáš byl jedním ze studentů, kteří svá studia započali na brněnské Universitě Jana Evangelisty Purkyně a na jaře roku 1990 promovali na Masarykově univerzitě, neboť jí byl navrácen původní název). Po několika měsících od uzavření bankovních přepážek mne likvidátor banky, nebo kdo to byl, písemně vyzval, abych si přišel vyzvednout můj vklad převedený na koruny kursem platným v den ukončení činnosti banky. Vyplaceno mi bylo plných 100%.
To třeba na rozdíl od mého šéfa z Pozemních staveb, Emila Navrátila, o kterém jsem se již před časem zmínil v jiné části mých vzpomínek. Občas jsme spolu vedli debaty o vhodných variantách a možnostech investování. On věřil družstevním záložnám a díky tomu přišel nejméně o půldruhého miliónu. Paní Navrátilová mi pověděla, že to bylo mnohem víc, ale Emil se to stydí přiznávat. Desítky tisíc jsem zachránil příteli Janu Maulerovi z Moravské Třebové. (Tiskl grafické listy do většiny bibliofilií, které jsem vydával). Přijel do Brna na podzimní počítačový veletrh INVEX. Nad výstavištěm kroužil sportovní letoun táhnoucí za sebou dlouhý transparent jedné družstevní záložny slibující úrok 33%. Honzíka to zaujalo a chtěl se stát členem záložny vkladem kolem sta tisíc. Podařilo se mi vymluvit mu jeho záměr. Záložna zkrachovala po pár měsících, na jaře následujícího roku).
Kupónová privatizace
V roce 1993 vypukl v Československu boom nazvaný kupónová privatizace. Investice 1000 Kč (+ stokoruna za knížku) byla zanedbatelná. Všechny společnosti, zařazené do kupónové privatizace měly přiřazen ISIN, číslo, které DIK, držitel investičních kupónů, vepisoval při objednávání do příslušných políček. Na jeden ISIN mohl vložit 1 000, 500 200 nebo 100 Kč. Poté čekal, zda se mu podařilo body uplatnit. Jeden kupón, potvrzující objednávku, mu zůstával v knížce. Každá společnost měla určitou majetkovou hodnotu, kterou stát vyčlenil pro privatizaci. Například u ČEZu si ponechal majoritní vlastnický podíl. Kromě toho měly akcie různou cenu. Účastník kupónové privatizace se mohl rozhodnout a zkusit štěstí vložením tisícikoruny na jeden ISIN s tím, že obdrží jednu, dvě nebo pět akcií. Nebo vložit 100 Kč na ISIN, u kterého mohl získat třeba 10 i víc akcií dané společnosti.
V obrazové části přináším skeny několika stránek kupónové knížky z I. vlny s ukázkou toho, jakým způsobem probíhalo objednávání ISINů. Je to knížka mé ženy a z poznámek na obálce vidím, že v prvém kole jsem byl úspěšný u dvou ze tří dvousetkorunových tipů, ve druhém kole se mi podařilo uplatnit jen 200 Kč. Pro poslední kolo mi zbyly kupóny v hodnotě 400 Kč. O některé ISIN byl takový zájem, že si je DIKové rozebrali již v prvém kole I. vlny, přičemž se na mnohé zájemce nedostalo. Naproti tomu u jiných společnosti zařazených do I. vlny byl tak velký rozsah majetku, případně o ně nebyl valný zájem, že byly zařazeny i do II. vlny. V každé vlně probíhala tři kola „tipování“. Mně se v I. vlně podařilo uplatnit všechny body až ve třetím kole. Nepodařilo se mi získat třeba Středočeskou energetiku nebo Východočeské vodárny a kanalizace.
V I. vlně, která probíhala v roce 1993, i ve II. vlně v roce 1995, jsme v naší rodině (syn se rozhodl k investování podle vlastního výběru a dcera nebyla v onom období plnoletá) uplatnili všechny kupóny z knížek. Uvedu několik příkladů pořizovacích cen v Kč za 1 akcii. V I. vlně: Interhotel Voroněž 155, Živnostenská banka 155, HIF (Harvardský dividendový investiční fond) 52, BVV (Brněnské veletrhy a výstavy) 207, Komerční banka 52, Česká zbrojovka 103, Metalimex 207. Ve II. vlně: ČSAD Hodonín 9, ČEZ 2 105 (v roce 1999 změnil emitent název na ČEZ a zvýšil počet akcií desetinásobně), Sokolovská uhelná 26, Léčiva 210, Chemopetrol 105 (v roce 1997 změnil emitent název na Unipetrol a ke každé akcii přidal 10 dalších), Lesní společnost Svitavy 52, Hotel OTAVA – PATRIA 26, YSE 2 IF 105. Do uvedených částek započítávám i poměrnou část ze stokoruny, kterou knížka stála.
K účasti na KP jsem přemluvil nejen některé příbuzné, ale i další přátele a známé. V několika případech se na mne obrátili známí mých přátel se žádostí, abych investoval i za ně. Od roku 1991 jsem sídlil v mém obchodě-galerii „Umění a zbraně“ v centru Brna, na Masarykové 31. V budově, ve které mělo do likvidace s. p. Pozemní stavby Brno i sídlo vedení stavebního závodu 10, ve kterém jsem byl od počátku roku 1990 šéfem personálního oddělení s kanceláří v 1. patře. K pronájmu jsem si vybral místnosti ve 4. patře zejména proto, aby ke mně nelezla různá individua bloumající bezcílně po ulicích. Díky tomu jsem měl i časový prostor na vyhledávání informací o společnostech zařazených do privatizace. Následně jsem sledoval nejen úspěšnost vlastních investic, ale všech, kterým jsem radil nebo za ně investoval. Případně jsem jim dával doporučení, aby akcie v určitém okamžiku prodali prostřednictvím RM-Systému. Mohu s uspokojením konstatovat, že mi nikdo nepřišel vyčinit za nevhodné doporučení. Občas se stalo, že jsem neodhadl docela přesně dobu vhodnou k prodeji, protože cena určitého titulu nadále rostla.
Třeba jednomu mému kamarádu, již zde zmíněnému Tomáši Mazáčovi, jsem v I. vlně doporučil, aby kupóny vložil do a.s. Cutisin. V lednu 1994 mi přišel knížku nabídnout, protože potřebuje peníze. (Hlavně na dobré jídlo a pití, neboť vedl bohémský život začínajícího básníka a vedoucího kulturní rubriky v brněnské redakci Lidové demokracie. Deník s mnohaletou tradicí zlikvidoval, nedlouho po jeho zakoupení, mediální magnát z počátku 90. let, Fidelis Schlée. Měl dostatek financí na to, aby si pořídil a předváděl se ve svém Rolls-Royci. Zřejmě se mu ale nedostávalo prostředků k tomu, aby řádně odváděl za zaměstnance brněnské redakce LD zdravotní a sociální pojištění. Čímž byl Tomáš nemile překvapen, jakmile ze dne na den skončil „na dlažbě“ a šel žádat o podporu v nezaměstnanosti. Pojištění musel doplatit ze svých, a z vypůjčených, penízků. Nejméně jedenkrát týdně jsme spolu chodívali na oběd. Buď do již zmíněného Hotelu U Jakuba, nebo do kavárny Opera. Hotel U Jakuba byl po restitucích dlouhá léta mimo provoz, protože restituenti mezi sebou válčili. Prvotřídní prvorepublikovou kavárnu Opera na Malinovského náměstí zase po „úspěšné privatizaci“ zlikvidoval tehdejší brněnský velkopodnikatel Hošna. Vynikající interiér kavárny zcela zničil, neboť v ní zřídil autosalón s vozy značky Mercedes. Neplést, prosím, s firmou Hošek Motor, která tuto značku prodává od Hošnova krachu. Nedlouho po uzavření Hošnova autosalónu, byl interiér mírně přebudován a v objektu začala působit Živnostenská banka. Tu posléze koupili Italové a bankovní dům nese název UniCredit Bank). Za pět akcií jsem „Tomáškovi“ zaplatil 21 tisíc. V den převodu, 21. 1. 94, byl kurs akcie na RM-S 4 189 Kč, na burze 4 860 Kč. Jemu se tisícikoruna vydaná - s nelehkým srdcem - za kupónovou knížku přeměnila za necelý rok na čistý zisk 20 tisíc, protože jako prvý držitel nemusel příjem z prodeje akcií zdaňovat. Za měsíc jsem akcie prodal na burze. Po odečtení poplatků za zprostředkování prodeje byl můj zisk z transakce, před zdaněním, 10 997 Kč. (Později byla daňová povinnost zmírněna. Prodal-li akcie jejich vlastník po uplynutí šesti měsíců od nabytí, zisk již nepodléhal zdanění).
"Burziánem"
Hra s akciemi mne zaujala natolik, že jsem s nimi začal aktivně obchodovat. Buď příkazy k nákupům a prodejům podávaným na pobočce RM-Systému, nebo na burze prostřednictvím obchodníka s cennými papíry. Tím byla HBS - Harvardská burzovní společnost. Obě společnosti sídlily v centru Brna: RM-S na Zelném trhu, HBS na náměstí Svobody. Dvě varianty obchodování jsem zvolil proto, že nejednou byly u některého titulu nemalé rozdíly mezi aktuální cenou na burze oproti ceně na RM-S. Příkladem je třeba Cutisin, nebo Teplárny Brno, o nichž se zde též zmíním. Pro obchodování jsem používal výhradně vlastní (přesněji rodinné, protože s mou ženou máme společnou kasu) finanční prostředky. Nevzpomínám si, že bych nákup nebo prodej nějakých akcií provedl na něčí doporučení.
V závěru roku 1993 jsem se zařadil mezi ty, jejichž aktivity onačil jakýsi novinář pojmem „kupónoví veksláci“. Zveřejnil jsem inzeráty, že koupím kupónové knížky. Netuším, jak postupovali jiní „veksláci“. Každého, kdo mi přišel knížku nabídnout, jsem informoval o aktuální ceně jeho akcií na RM-S. Vysvětlil jsem mu, že má možnost zadat na RM-S příkazy k prodeji jednotlivých titulů, které má na svém účtu, zaplatit poplatek za podaný příkaz a poté čekat, zda v průběhu daného období bude mít někdo zájem o nabízený titul. Nebo můžeme zajít na pobočku RM-S a realizovat převod všech akcií v knížce na můj účet. Můj cenový návrh byl ve výši cca 70 % aktuálního kursu na RM-S. Měl-li DIK o mou nabídku zájem, uzavřeli jsme písemnou smlouvu o prodeji s uvedením názvu převáděných titulů, počtu a ceně akcií. Na tomtéž listu mi prodávající potvrzoval převzetí smluvené ceny. Poté jsme zašli na pobočku RM-S a bezprostředně po zaregistrování převodu, poplatek jsem uhradil já, jsem vyplatil prodávajícímu smluvenou částku. Někdo můj návrh akceptoval ihned. Někteří se po prvém odmítnutí po několika dnech vrátili, aby na něj přistoupili. V takových případech jsem původní cenovou nabídku ponížil o 10 i víc procent. To, že mé nabídky byly férové, dokládala skutečnost, že jsem kupónové knížky postupně koupil i od několika rodin našich spoluobčanů tmavší pleti. Už tehdy jsem zjistil, že jejich finanční gramotnost je na dosti vysoké úrovni. Někdo jim dobře poradil, do jakých ISIN mají kupóny v knížce vložit. Vzpomínám si ale na případ, kdy jsem sám naletěl jednomu snědému mladíkovi. S mou cenovou nabídkou souhlasil. Pak marně hledal občanský průkaz, který bylo nutno předkládat na pobočce RM-S. Pravil, že si pro něj dojde, ale nutně potřebuje tisíc korun na zaplacení dluhu věřiteli, který čeká na ulici. Peníz jsem mu dal. On se už nevrátil a mně zůstala jako suvenýr kupónová knížka vystavená na jméno Mócó.
Jako ukázku snad nejzdařilejšího obchodu z mé „vekslácké“ éry obchodování, co do jednorázového počtu akcií a celkového zisku, uvedu Teplárny Brno. DIK do nich investoval celou kupónovou knížku. Před vánocemi 1993 mi ji přišel nabídnout. Za 50 akcií jsem mu vyplatil patnáct tisíc. Kurs akcie na RM-S byl v den převodu, 21. 12. 1993, 422 Kč, na burze 650 Kč. Celý blok akcií jsem prodal na burze 8. 3. 1994, při kursu 1 180 Kč/1 akcii. Můj zisk před zdaněním, po započtení poplatků za převody a prodej, byl ve výši 42 913 Kč.
Ne všechny mé investice byly úspěšné. V televizním zpravodajství jsem třeba uviděl reportáž o plánovaném zahájení provozu ve výrazně zrekonstruovaném cukrovaru v Hodoníně. Bez prodlení jsem dal HBS příkaz k nákupu akcií. Jako limitní cenu jsem zřejmě stanovil částku 70 Kč/1 akcii. Od 3. do 11. dubna 1995 mi postupně přibylo na účet několik desítek akcií v nákupních cenách od 49,20 do 65,90 Kč za akcii. Netušíc, že dojde k neshodám mezi vlastníky cukrovaru a výroba v něm vůbec nebude zahájena. I pokud by k tomu došlo, pak by stejně záhy skončila díky směrnici EU, která pro některé členské země stanovila množstevní limity na výrobu cukru. Hodonínský cukrovar byl zbourán, společnost vstoupila do likvidace a má nevelká investice byla zmařena. Rozhodnutím EU prakticky zemřela výroba cukru v celé ČR.
Ještě hůře třeba dopadli chudáci Slováci díky „mírovým aktivitám“ prezidenta VH. Byl zlikvidován náš kvalitní zbrojní průmysl, jehož hlavní výroba, a na ni navazující další průmyslové podniky, byly soustředěny na Slovensku. Opustili jsme teritoria, kde měli o naše zbraně zájem a platili za ně tvrdou valutou. Vzápětí naše pozice obsadily jiné státy – zejména USA a Francie. Nikdo by se neměl našim „bratom Slovákom“ divit, že onen prezident jimi není zbožňován tak, jak je tomu v českých zemích u části obyvatel, kteří na jeho éry prezidentování stále pohlížejí skrz růžové brýle. V období mých her s českými akciemi jsem obchodoval se zbraněmi a logicky jsem investoval i do tohoto odvětví. Mé investice směřovaly do akcií České zbrojovky z Uherského Brodu. Ta odmítla demilitarizovat a vyvíjí stále dokonalejší, zejména ruční, zbraně. Další má investice v tomto odvětví, do společnosti RDP Group, která tehdy ve velkém úspěšně obchodovala se zbraněmi, již tak zdařilá nebyla. V jejím československém obchodním artiklu byla značnou měrou zastoupena i těžká zbrojní technika, vyráběná na Slovensku.
Poslední pokyny k nákupům na burze jsem zadal v době od 5. do 22. února 1997. Některé z nich se časem ukázaly jako ztrátové: 1) Agrobanka – od října 1998 je v likvidaci. Jejím, v pořadí třetím, likvidátorem je spol. VALUE ADDED. 2) K již vlastněným akciím brněnské Lachemy (od května 1996 při kursu cca 1 100 Kč za akcii), později transformované na PLIVA Lachema, jsem přikoupil další. Firmu jsem považoval za perspektivní a cena akcie klesla na 468 Kč. Tím jsem se dostal na průměrnou pořizovací cenu 791 Kč za akcii. Při vytěsnění akcionářů v roce 2009 byla stanovena cena akcie, nejspíše spřízněným auditorem, částkou 576 Kč. 3) YSE 2 – byl transformován na SG - Industry. V roce 1997 bylo sníženo základní jmění společnosti a jmenovitá hodnota akcií snížena z 800 na 400 Kč. V březnu 2003 byl na společnost vyhlášen konkurs. Celkovou ztrátu na tomto titulu, včetně akcií dříve koupených od mého bratra, mám ve výši 22 223 Kč. 4) Zhodnotil jsem pouze PPF investiční holding. Zisk z něj mi nahradil ztráty u Lachemy i YSE. Též Agrobanky, zbydou-li minoritním akcionářům po dokončení likvidačního procesu „oči pro pláč“.
Všechny akcie měly původně nemateriální podobu a byly registrovány na účtu jednotlivých vlastníků, vedeného v centrálním registru SCP - Středisko cenných papírů. Mým účtem prošlo několik stovek společností. S počtem od jednotek až po tisíce akcií. Mé celkové investice byly v řádech mnoha set tisíc korun českých, obrat v sedmiciferných sumách. Na zisk si nemohu stěžovat.
Obchodování s akciemi mi usnadnila i výpočetní technika. Od roku 1992 jsem vlastnil stolní počítač. Harddisk měl velikost 40 MB, operační systém Windows 3.1, textový program T 602, tabulkový program a zřejmě i nějaký další prográmek. Pořizovací cena tohoto „výkonného“ zařízení, včetně monitoru a tiskárny byla něco málo pod 100 tisíc. Díky němu jsem měl možnost vést nejen mé účetnictví, ale též evidovat všechny akciové obchody, včetně sledování a zaznamenávání kursů vlastněných akcií v časové ose jak na burze tak v RM-S. Nahlédnutím do oné evidenci vidím, že jsem zápisy prováděl v různých intervalech – většinou každé tři-čtyři dny, jindy zhruba jednou týdně nebo po cca deseti dnech. V roce 1997 – 98 se intervaly prodlužují na 1x za měsíc, v letech 1999 – 2001 vidím 3 – 5 záznamů ročně, v letech 2002 a 2003 zvyšuji sledování kursů na 1x měsíčně (zřejmě v souvislosti s nabídkami emitentů na odkupy jejich akcií), za rok 2004 mám pouze pět záznamů, v roce 2005 již jen dny 11. 4. a 22. 8. a zápisem kursů dne 20. 1. 2006 mé záznamy končí. Evidence, žel, už není úplná. (Není vyloučeno, že v původním stavu ji mám archivovánu na nějakém záložním médiu). Jakmile jsem některý akciový titul prodal a neměl v úmyslu jej opět někdy kupovat, přestal jsem kursy jeho akcií zapisovat. Možná že dříve, ale nejpozději při inventuře vlastněných akciových titulů počátkem roku 2006, jsem z velmi rozsáhlého přehledu odstranil řádky se záznamy kursů těch akcií, které jsem již nevlastnil. V aktuálním stavu záznamů kursů, v PC i NTB, totiž postrádám mnoho akciových společností, které mám v přehledu o nákupech a prodejích.
Dividendy
Nemálo společností se ke svým akcionářům chovalo, zejména v prvých letech, solidně a vyplácelo dividendy. O nárocích nás písemně informovaly. Vedu relativně přesnou evidenci o mých obchodech, a proto zde vyjmenuji ty a.s., jejichž akcie jsem měl na účtu a které alespoň v jednom roce vyplatily dividendy za období 1993 – 96: Živnostenská banka, PPF – První privatizační fond, IF obchodu, HIF, Sklo Union Teplice, BBV, Komerční banka, Česká spořitelna, Unipetrol (původně Chemopetrol), Česká zbrojovka, Metalimex, Moravostav, Spořitelní IF, Rentiérský IF, P.I.F. - První investiční fond, Sklárny Kavalier, Kovolit, Seliko, Orgrez, IPF Komerční banky, SEVT, Lázeňské sanatorium Sanssouci, Šroubárna Ždánice, Bohemia Crystal IF, MSVIF – Moravskoslezský veletržní investiční fond, Intersigma IF, Všeoborový investiční, Speciální investiční, YSE IF, AGB IF (původně Achilleus AG, následně Apollón holding), Hotel Otava-Patria, Mostecká uhelná, RIF – Restituční IF, Komerční banka - IPF, PPF investiční holding, Spořitelní privatizační IF (transformován na SPIF Český), SPIF Výnosový, IP Banka (původně IF rychlého výnosu). Z hospodářských výsledků za rok 1993 jsem na dividendách inkasoval 11 596 Kč, 1994 – 36 688, 1995 – 6 218 a 1996 – 2 960. Není vyloučeno, že příjem některých dividend jsem do mého přehledu nezaznamenal, protože všechny jsou zdaňovány před vyplacením. V mém účetnictví jsem přesně evidoval nákupy a prodeje. Z přehledu je patrné, že záměr vyplácet akcionářům podíly na zisku ustával. Je též možné, že dividendy vyplácely (nebo vyplácejí) i některé další společnosti z mnoha desítek, které jsem po léta měl, nebo stále mám v mém akciovém portfoliu. Jen o tom neinformují drobné akcionáře. Pravidelně mne s rozhodnutím valných hromad o vyplacení dividend informují Komerční banka, ČEZ a Česká spořitelna.
Transformace fondů a akciových společností
Vbrzku se začal objevovat neblahý jev. Management společností, pokud je krásným českým slovem přímo „nevytuneloval“, nejednu a.s. „transformoval“, aby posléze skončila v konkursu nebo v likvidaci. Jiné společnosti rozhodly na valných hromadách (na nichž sice mohl drobný akcionář vznášet jakékoliv připomínky a podávat návrhy, což nemělo na návrh majoritního akcionáře pražádný vliv, neboť při hlasování rozhoduje počet vlastněných akcií) o stažení svých akcií z veřejného obchodování. Jiné společnosti byly z veřejného trhu staženy na základě výmyslu pánů poslanců: nedosáhl-li akciový titul v daném čase určitý objem obchodů, nemá taková akcie na trhu místo. Tím prakticky znemožnili vlastníkům takových akcií jejich prodej za seriozních podmínek. Hra na akcionáře s českými cennými papíry mne přestávala bavit. Aniž bych tušil, jaké další pohromy připraví čeští zákonodárci pro drobné akcionáře. Proto jsem své investice a transakce začal postupně směrovat jinam.
Jako negativní příklad uvedu stručnou historii Investičního fondu jistoty. Do II. vlny kupónové privatizace s ním vstoupily dvě karlovarské osoby. Jedna akcie investovaná z kupónové knížky přišla na 34 Kč. Za necelý rok se z IF Jistoty stal C-akciový fond 600. V roce 2001 byl přeměněn na CIMEX – koncern. Do svého majetku získal třeba řadu zotavoven I. kategorie zaniklého ROH (Revolučního odborového hnutí), z nichž po „privatizaci“ vznikla společnost OREA HOTELS, jejímž jediným akcionářem je v současnosti CIMEX. 30. dubna 2003 jsem byl přítomen na valné hromadě v pražském hotelu Pyramida. Tam došlo k rozdělení koncernu tzv. nerovnoměrným poměrem na CIMEX Praha (s kvalitním majetkem) a jakousi C.M.X. do které jsme byli přesunuti my, drobní akcionáři. Zaknihované cenné papíry dostaly listinnou podobu – obdržel jsem stovky papírků o jmenovité hodnotě 50 Kč. Ani tahle společnost neměla dlouhého trvání a listinné akcie C.M.X. byly nahrazeny hromádkou jiných bezcenných papírků akciovky MTH. Počet „akcií“ zůstal nezměněn. Mají i stejnou grafickou úpravu jako C.M.X, ale jinou barevnost. Uvedenou jmenovitou hodnotu 50 Kč vystřídala číslovka 35.
Protipólem je PPF – První český privatizační fond z I. vlny kupónové privatizace. Za jednu akcii zaplatil DIK (držitel investičních kupónů) tutéž částku jako u IF Jistoty – 34 Kč. Za rok 1994 vyplácel fond na 1 akcii dividendu ve výši 18 Kč. V roce 1996 byl fond transformován na PPF Investiční holding. V březnu 2002 snižoval holding základní jmění a vlastníci obdrželi „odškodnění“ ve výši 500 Kč na každou akcii. V červnu 2003 holding zanikal a jeho vlastník se s držiteli akcií vypořádal částkou ve výši 740 Kč, opět za každou akcii. Kromě „kupónové“ investice jsem 13. 2. 97 koupil na burze větší počet akcií PPF holdingu po 280 korunách. V březnu 2002 jsem při snížení základního jmění obdržel výše zmíněné „odškodnění“. Dne 7. 6. 2002 jsem se rozhodl pro prodej nakoupených akcií, protože aktuální kurs 403 Kč jsem považoval za dostatečné zhodnocení této investice. Za půldruhého roku jsem zjistil, oč výraznější zhodnocení bych mohl mít, pokud bych si ponechal všechny akcie. Z této, mohu říci osobní, zkušenosti pozitivně hodnotím způsoby podnikání asi nejbohatšího Čecha současnosti – Petra Kellnera. Slušnost v podnikání se vyplácí a mnozí podnikavci by si jej měli vzít za příklad. Nemuseli by „likvidovat“ jednu společnost za druhou a třeba po sobě zanechávat dluhy. Čímž nechci říci, že vlastníci společnosti uvedené v předchozím odstavci třeba nemají s obchodními partnery vypořádány závazky. Uvádím zde jen mou zkušenost a porovnání aktivit dvou „kupónových“ fondů.
Navyšování jmění společností
V několika případech jsem využil nabídek na přednostní úpis akcií při navyšování základního jmění společnosti. Uvedu tři příklady: Grandhotel Pupp, Metalimex a Komerční banku.
Prvá ze společností nabízela v srpnu 1994 úpis v poměru 1:1. Za jednu drženou akcii bylo možno získat jednu další za 1 340 Kč. Prvou akcii jsem koupil 7. 1. 1994 v roli kupónového veksláka za 2 700 Kč v souboru dalších společností. V den převodu byl kurs akcie na RM-S 3 466 Kč, na burze 3 200 korun. Upisování akcií bylo nutno realizovat v sídle společnosti. Nebyl to pro mne problém, protože do Karlových Varů jsem po roce 1991 zavítal v letním období na týden či deset dnů vícekrát. Další akcie GHP jsem koupil na burze v letech 1995 a 96, kdy byla jejich cena nižší oproti úpisu v roce 1994. V současné době je vlastním v listinné podobě na jméno. V průběhu času jsem odmítl několik zájemců o koupi, protože jejich cenové nabídky nebyly pro mne zajímavé.
Metalimex si zaslouží pozitivní hodnocení. Jeho akcie jsem získal již I. vlně kupónové privatizace. Jedna mne přišla na 207 Kč. Společnost vyplácela průběžně dividendy – od cca 200 Kč na 1 akcii až třeba 595 Kč za rok 1999. Společnost se rozhodla navýšit základní jmění a na podzim roku 2000 nabídla možnost účasti všem stávajícím akcionářům. Na jednu drženou akcii bylo možno upsat devět dalších za jejich jmenovitou hodnotu à 1 000 Kč. Z mých záznamů sledovaných kursů akcií vidím, že dne 26. 9. 2000 byl burzovní kurs akcie 2 860 Kč. Důvod zúčastnit se akce byl inspirativní a pochopitelný. Neváhal jsem, a upsal maximální možný počet akcií. V červnu 2005 mne oslovila burzovní společnost Garfield s tím, že provádí odkup akcií pro jejich emitenta. Nabízená částka 2 943 Kč za akcii byla pro mne přijatelná, proto jsem některé odprodal. V závěru roku 2006 mne a.s. Metalimex písemně vyrozuměl o tom, že provádí sqeeze out a vyplácí akcionářům přiměřené protiplnění. Domnívám se, že všichni „vytěsňovaní“ mohli být spokojeni. Proběhlo férovým způsobem (ne utajeným, jak se o tom zmíním dále v jiných případech) a částka 3 025 Kč za každou akcii bylo chvályhodné rozloučení Metalimexu s těmi, kteří do něj v předchozích letech investovali.
Jedna akcie Komerční banky přišla DIKa v I. vlně kupónové privatizace na 52 Kč. V roce 1994 mohli držitelé akcií upisovat další akcie při ceně 2 000 Kč za 1 akcii. Samozřejmě i tuto možnost jsem využil. V únoru 1995 jsem na burze nakoupil další akcie ještě výhodněji než při úpisu – à 1 165 Kč. Uplynulé dvacetiletí mi potvrzuje správnost rozhodnutí. Jak v aktuálních cenách akcií, tak i v každoročně vyplácených dividendách. Zpětně mne může mrzet, že část akcií jsem prodal na RM-S dne 10. 4. 2002 při tehdy zdánlivě výhodném kursu 1 725 Kč na akcii. Již delší dobu se kurs akcií KB pohybuje v hranici převyšující tři tisícikoruny.
Odkup akcií jejich emitenty
Od roku 2001 mi začaly přicházet od emitentů, nebo jimi pověřených obchodníků s cennými papíry, nabídky na odkup akcií.
Mezi prvými byl telefonát ředitele a předsedy představenstva ČSAD Hodonín, jehož společnost změnila zaknihované akcie za listinné akcie na jméno v roce 2000. (Vlastnila je má žena díky „tipování“ ve II. vlně kupónové privatizace. Za 105 Kč z kupónové knížky získal DIK 12 akcií). V telefonátu jsem mu přislíbil, že při cestě na chalupu, kterou máme na Hodonínsku, se na ČSAD zastavíme a nějakou akcii mu nejspíše prodáme. Při jednání 21. 8. 2001 jsem mu řekl, že dvě akcie si ponechám v mé sbírce a deset že mu můžeme přenechat. On za ně navrhnul tisícikorunu, což v přepočtu znamenalo, že za akcii v pořizovací ceně 9 Kč nabídnul 100 Kč. Na otázku, proč má o akcie zájem odpověděl, že si chce posílit pozici ve firmě. Díky férové odpovědi se stal jejich vlastníkem. Na podzim roku 2005 přišlo mé ženě sdělení z ČSAD Hodonín, že ve společnosti dochází k transformaci, minoritní akcionáři jsou vytěsňováni a na jednu akcii je vypláceno protiplnění ve výši 1 710 Kč. Nedlouho poté jí doručila pošta poukázku na částku 3 420 Kč. Uplatnilo se zde rčení, že každé dobro má být náležitě potrestáno. Nedbat na příjemný hlas v telefonátu a pozdější posezení u sympatického pana ředitele mohla má žena obdržet za svých 12 akcií 20 520 Kč namísto 4 420 Kč. Kladem u této akce bylo, že nebylo nutno vracet zneplatněné listinné akcie - ty mi zůstaly ve sbírce.
Odkup akcií nabízela i Česká spořitelna, někdy v roce 2002 nebo 2003 poté, kdy své akcie stáhla z veřejného obchodování. Nabídka byla pro mne nezajímavá, protože byla přibližně stejná, možná že i nižší, než za jakou jsem akcie nakupoval na burze: 26. 10. 1994 à 365 Kč, 23. 11. 1995 à 159 Kč. (Můj syn koupil v říjnu 1998 na RM-S akcie ještě výhodněji, protože za 1 ks platil pouze 96 Kč). Rozhodl jsem se tehdy dobře. Balík zaknihovaných akcií stále vlastním a na dividendách jsem dosud - 2014 - inkasoval zhruba stejnou částku, jakou jsem do akcií investoval. (Můj syn též neprojevil zájem o nabízený odkup a na pokladně spořitelny si vyzvedává pravidelně vyplácené dividendy).
Ve stručnosti dále uvádím přehled některých společností a investičních fondů v mém portfoliu s údajem o roku a pořizovací ceně + roku a odkupní ceně za 1 akcii nebo podílový list. V závorkách uvádím jejich emitenty nebo názvy v době odkupu nebo otevření fondu.
IF obchodu (1. IN Fond obchodu ČSOB) 1993/103 2004/1293, Pragofond IF 1994/150 2000/243, IF rychlého výnosu (IPB) 1994/300 1995/1450, P.I.F. (ČSOB) 1994/300 2002/965, Šroubárna Ždánice 1994/230 2004/600, Credis ČPF (Pioneer OPF) 1995/105 2002/1412, Lesní společnost Svitavy (Forest) 1995/210 2007/937, Hotel Forum 1995/82 2003/750, Slovácký IF 1996/35 2000/228, Hotel Panorama 1996/296 2003/750, Hotel Forum 1996/325 2003/750, RIF (ČSOB) – restituční náhrady za nám nevydaný nemovitý majetek. 1 akcie = 1000 Kč nevydaného majetku 1998/0 2003/1304, I. IN. Rentiérský IF (Rentiérský OPF ČSOB) 1993/0,54 2002/1,58, Křišťálový IF (Křišťálový OPF ČSOB) 1994/0,42 2004/1,16, Kvanto IPF (ČSOB KVANTO Korunový dluhopisový OPF) 1994/0,27 2004/1,41.
(Poznámka k fondům ČSOB: původní akcie fondů z kupónové privatizace přeměnil emitent na podílové listy. Z jednotek akcií se staly tisíce podílových listů. Do Kvanto IPF jsem například investoval celkem 3 109 Kč, po jeho otevření jsem obdržel 16 403 Kč. V údaji o nabývacích cenách jsem provedl poměrový přepočet ceny za původní akcii na podílový list).
Fondy z kupónové privatizace měly dvojí podobu – otevřené a uzavřené. V případě uzavřených fondů měl jejich správce naplánován určitý časový úsek, po který budou fungovat. Poté mělo dojít k ukončení jejich činnosti a mezi podílníky měl být rozdělen majetek fondu. Tu do hry vstoupil jeden český „vykuk“, profesí MUDr. (Stejných případů bylo možná víc. Vzpomínám pouze na medializaci této kauzy, protože žádná jiná neměla asi tak velký rozsah a dopad). Pan doktor si od každého z uzavřených fondů zakoupil několik podílových listů. Před otevřením fondů začal soudními žalobami, jejichž podání nebylo v té době tak nákladnou záležitostí jako v současnosti, napadat a zpochybňovat výši majetku fondu. Od správců fondů požadoval „výpalné“ s příslibem, že poté žalobu stáhne. U některých správců fondů mu jeho plán vyšel. U výrazné většiny proto došlo k otevření fondu a rozdělení majetku se značným zpožděním.
A co příležitostně mediálně kritizované a připomínané aktivity Viktora Koženého v ČR? Jeho zásluhou je rozhýbání kupónové privatizace, o kterou byl v počátcích minimální zájem. On v reklamní kampani přislíbil, že každý, kdo do jeho fondů vloží celou kupónovou knížku, může po roce obdržet desetinásobek, tedy reálných 10 tisíc. Slib dodržel. Z kupónové knížky mé ženy jsem v I. vlně vložil do HIF dividendového jeden kupón. Za 103 Kč získala dvě akcie. Za rok 1993 obdržela dividendu 38 Kč, za 1994 146 Kč. V roce 1998 byl fond transformován na Harvardský průmyslový holding. Akcie HPH nahradily v roce 1997 akcie Sklo Union Teplice z II. vlny, ve které má žena obdržela za 210 Kč čtyři akcie SUT. Celkem měla na svém účtu šest akcií HPH. V červnu 2003 jsme akceptovali nabídku kyperské společnosti Daventree a přihlásili se o vyplacení podílu na zisku, celkem ve výši 1 071 Kč. Stovky akcií harvardských dividendových i růstových fondů jsem zobchodoval na RM-S a na burze. Například 16. 1. 1995 jsem koupil na burze 300 akcií při kursu 579 Kč a prodal je 19. 9. 1995 při kursu 678 Kč. (Na harvardských fondech kupovaných od DIKů jsem měl mnohem výraznější procentní zhodnocení). Od Harvardského dividendového IF jsem rovněž inkasoval několik tisíc: z hospodářských výsledků za rok 1993 jsem na dividendách inkasoval částku 3 800 Kč a za rok 1994 již 21 900 Kč. Při transformaci harvardských fondů na holding v roce 1998 jsem měl (a dosud mám) v akciovém portfoliu 56 akcií HPH v celkové pořizovací ceně 18 097 Kč. Společnost Daventree mi vyplatila podíl na zisku ve výši 10 210 Kč. Mám důvod kritizovat „Piráta z Prahy“? Skutečností je, že třeba zlikvidoval Československou námořní plavbu. Poté, co se stal jejím vlastníkem, rozprodal všech šest lodí a mnohé nemovitosti. Kolik podobných „podnikatelů“, kterým „nevyšel podnikatelský záměr“, bylo a na něž si už nikdo ani nevzpomene?
Listinné akcie
V akciovém portfoliu se mi postupem času shromáždily listinné akcie téměř od tří desítek společností. Pozitivně hodnotím skutečnost, že naprostá většina společnosti, jejichž listinné CP vlastním, mne o jejich vydání písemně informovala. Časem jsem zjistil, že i některé další akciovky přeměnily zaknihované cenné papíry do listinné podoby. Drobné podílníky na majetku společnosti však o tom nezpravily a nevyzvednuté akcie posléze prakticky propadly ve prospěch většinového vlastníka.
Prvé listinné akcie klasického provedení v mém portfoliu nesou datum vydání 12. 10. 1999. Jejich emitentem byla CEVA Králův Dvůr a jel jsem si je vyzvednout na jedno okrajové pražské sídliště.
Někdy byla místa pro převzetí určována až nepochopitelným způsobem. Například akcie Masozávodu Krahulčí byly vydávány obchodníkem s cennými papíry v Plzni, přestože vedení firmy mělo tehdy sídlo v Jihlavě. E-maily i telefonáty jsem situaci řešil s předsedou představenstva, Pavlem Smetanou. Výsledkem bylo, že mi akcie předal v Jihlavě. Z Jihlavy jsem si poté zajel do několik desítek kilometrů vzdáleného Kostelce pro perfektně provedené akcie Kosteleckých uzenin.
Počátkem roku 2014 vstoupila v platnost legislativní úprava, podle níž mají být akcie emitované na majitele změněny na akcie na jméno.
Prvým, kdo mne, vlastníka akcií karlovarského hotelu OTAVA – PATRIA, emitovaných v říjnu 2004 na majitele informoval v únoru 2014 o výměně stávajících akcií za novou emisi na jméno, byla karlovarská společnost Bristol Group. Po obdržení dopisu představenstva a.s. OTAVA – PATRIA, jehož předsedou je Rus Boris Kocherov, jsem se začal zajímat o mé, řadu let „spící“, akciové portfolio. Některé akciovky se mi vůbec nepodařilo dohledat. Po osudu jiných, s ohledem na malý počet akcií a zanedbatelnou původní investici, jsem se ani nesnažil pátrat. O některých společnostech se zmiňuji v jiných pasážích tohoto článku.
Karlovarský Grandhotel Pupp vydal listinné akcie na majitele v dubnu 2001. Akcionářům usnadnil možnost přebírání, protože výdejem pověřil jednoho pražského obchodníka s cennými papíry. V souvislosti s novou legislativní úpravou změnil podobu akcií tím, že je na lícní straně opatřil razítkem „Na jméno“ a na rubové straně nalepením štítků s identifikačními údaji jejich vlastníka. Ve výzvě drobným akcionářům sdělovalo představenstvo společnosti, že akcie si mohou vyzvednout i ti, kteří jsou v prodlení s převzetím emise z roku 2001. I tahle agenda byla realizována v Praze zaměstnancem GH Pupp.
Neskonale to rozdílný přístup od majoritních vlastníků akciovek, kteří změny podoby akcií využili k tomu, aby se v tichosti zbavili těch drobných akcionářů, kteří si své akcie nevyzvedli během stanovené, věsměs několikaměsíční, lhůty.
Nedobrovolné dražby
Pro ilustraci podrobně popíši mou negativní zkušenost s akciovou společností Barum holding a.s., založenou v roce 1991. Její vlastníci mne namíchli až natolik, že jsem na ně podal trestní oznámení. Prvé akcie jsem zakoupil 29. 12. 1993 na RM-S při ceně 1 102 Kč za akcii. V tu chvíli byl jejich kurs na burze ve výši 1 550 Kč. Další jsem dokoupil na burze 26. 10. 94, kdy kurs poklesl na 600 Kč. (Do akcií Barumu investoval i můj syn).
V roce 1996 přenesl Barum holding své sídlo z Otrokovic do Prahy a změnil název na Česká gumárenská společnost, a.s. Dne 20. března 2000 emitovala společnost listinné akcie na majitele a podle zákona tuto skutečnost zveřejnila v Obchodním věstníku. V onom období byly údaje zveřejňované v internetové verzi OV dostupné pouze předplatitelům, stejně jako ve verzi tištěné. Kolik asi běžných občanů či drobných akcionářů bylo předplatiteli?
Změnovým výpisem Střediska cenných papírů ze dne 6. 2. 2001 jsem byl informován o tom, že u České gumárenské společnosti dochází k přeměně zaknihovaných cenných papírů na podobu listinnou. Vzal jsem tento fakt na vědomí předpokládajíc, že mne ČGS vyrozumí o místě a termínu možného převzetí akcií. (Tak jak tomu bylo u naprosté většiny jiných akciovek, jejichž zaknihované akcie jsem vlastnil. Poté, kdy se rozhodly pro změnu podoby CP, rozesílaly drobným akcionářům písemné instrukce s informacemi o tom kde a případně v jakém termínu je možné listinné akcie vyzvednout). Na akcie jsem se vskutku těšil a rád bych je zařadil do mé sbírky. Při jednání ve Státní tiskárně cenin jsem je měl možnost vidět a „osahat“ si je. Mají všechny vlastnosti dokonalého cenného papíru: vkusná grafická úprava, vytištěno ocelotiskem na kvalitní papír s vodoznakem/filigránem a opatřeno hologramem „ČGS“.
Na informaci od emitenta akcií jsem čekal marně. Dne 15. 6. 2001 jsem však od ostravské společnosti PETERSON obdržel sdělení o plánované nedobrovolné dražbě balíku 575 180 akcií o jmenovité hodnotě 1 000 Kč „ jejichž majitelé jsou v prodlení s převzetím“. Akcií o jmenovité hodnotě 1 000 Kč bylo emitováno 861 446 kusů. Z počtu dražených akcií vyplývá, že listinné akcie si vyzvedlo cca 33% menšinových akcionářů. To ještě za předpokladu, že majitelé a management společnosti vlastnili pouze akcie vyšších jmenovitých hodnot.
Obratem jsem reagoval doporučenými dopisy odeslanými na adresu představenstva České gumárenské společnosti i obchodníka s CP mým záporným postojem k dražbě a žádal jsem o vydání akcií pro mého syna i mne. Zhruba za dva týdny mne telefonicky kontaktovala vedoucí správy portfolia gumárenské společnosti. Prý by mi rádi vyhověli, ale neexistuje možnost, jak to provést a dražba musí proběhnout. Ihned po telefonátu jsem požádal (24. 7. 2001) o písemné potvrzení toho, co mi bylo sděleno. Též proto, že v telefonátu, následně i písemně, mi bylo tvrzeno, že kromě stanoviska několika specializovaných advokátních kanceláří schválila postup České gumárenské společnosti i Komise pro cenné papíry.
Po obdržení písemného vyjádření jsem se obrátil na Komisi pro cenné papíry. Její pracovník mne telefonicky zastihl po mém návratu ze zahraničí, 20. srpna. Jak v telefonátu, tak i v e-mailu, který jsem měl v poště, KCP výslovně uváděla, že pokud vlastník akcií požádá o jejich vydání před konáním dražby, třeba i na místě samotném před jejím zahájením, musí mu být vydány. Termín dražby byl stanoven (náhoda nebo fórek?) na 21. srpna 2001.
Následovalo několik dalších, zbytečných, telefonátů s Českou gumárenskou společností. Jejich právník i vedoucí správy portfolia mne v nich ujišťovali, že by mi rádi vyhověli, ale neznají způsob jak to provést. V posledním zářijovém týdnu jsem obdržel „Oznámení o provedení dražby….“. “ Vyplývalo z něj, že 575 180 listinných akcií o jmenovité hodnotě 1 000 Kč vydražila (během sedmi minut, protože jiný zájemce o akcie se nedostavil), za 75 923 760 Kč akciová společnost Y.R.D.M. Přílohou sdělení byl notářský zápis dosvědčující mimo jiného, „že navrhovateli ani dražebníkovi nejsou známy žádné závazky nebo pohledávky váznoucí na předmětu dražby“. Vzdor tomu, že jsem oběma subjektům dva měsíce před jejím konáním odeslal protest proti prodeji našich akcií a žádal o jejich vydání. Jednoduchým početním úkonem lze zjistit, že vydražitel „zaplatil“ za 1 akcii 132 Kč. Jiný znalecký posudek, vyhotovený pro „vydražitele“ tři měsíce po aukci, oceňuje akcii částkou téměř 500 Kč - viz článek, který jsem vložil do obrazové části.
V Obchodním rejstříku jsem vyhledal informace o společnosti, která akcie „vydražila“. I zjistil jsem že: má totéž sídlo jako Česká gumárenská společnost, a.s., byla založena devět měsíců před konáním dražby, ze čtyřčlenného představenstva Y.R.D.M., a.s. jsou tři osoby členy dozorčí rady České gumárenské společnosti, a.s. a další je v ní prokuristou, ze tříčlenné dozorčí rady Y.R.D.M., a.s. je jedna osoba členem představenstva České gumárenské společnosti, a.s. a další osoba je v ní vedoucí správy portfolia. Základní majetek společnosti je ve výši 1 milion korun.
Na podkladě dřívějších jednání i zjištěných skutečností jsem 18. října 2001 podal u Krajského státního zastupitelství v Brně trestní oznámení na šest konkrétních osob pro podezření ze spáchání nejméně tří trestných činů hospodářského charakteru.
Dva dny po podání trestního oznámení mi telefonovala vedoucí správy portfolia. Prý našli způsob, díky němuž mi naše akcie mohu vydat. Mám si převzít „výtěžek“ z dražby a jejich společnost mi následně za stejnou cenu naše akcie „prodá“. Souhlasil jsem, a vbrzku jsem plný počet akcií obdržel doporučenou zásilkou.
Dne 3. 5. 2002 mne telefonicky kontaktoval vyšetřovatel z pražské policejní správy, šetřící mé oznámení. Prý již vyslechl někoho z představenstva České gumárenské společnosti a ten mu pověděl, že mi akcie vydali. To jsem potvrdil. Další otázka zněla, zda trvám na dalším šetření mého podání. Odpověděl jsem, že ho klidně může hodit do koše, protože pro mne je kauza uzavřena. Požádal mne, abych mu své stanovisko potvrdil písemně. To jsem téhož dne bohužel provedl. Proč bohužel?
V jiné části píši o přeměnách akcií emitovaných na majitele na akcie na jméno v souladu s legislativou platnou od roku 2014. Můj e-dotaz zda k výměně přistoupí, jsem poslal též České gumárenské společnosti. Bylo mi sděleno, že nejsem v seznamu akcionářů. Česká gumárenská společnost, a.s., zanikla v roce 2002, byla vymazána z Obchodního rejstříku a informace o této skutečnosti byla zveřejněna v Obchodním věstníku. Po jejím zániku přešlo jmění na hlavního akcionáře. Dne 22. 11. 2001 byly uvedené skutečnosti zveřejněny v Obchodním věstníku. K výmazu České gumárenské společnosti, a.s. že došlo 22. 4. 2002, což bylo opět zveřejněno v Obchodním věstníku. Tím začalo běžet čtyřleté období, ve kterém se mohli minoritní akcionáři přihlásit o vyplacení protiplnění za své akcie. Práva minoritních akcionářů zanikla 22. 4. 2006.
Z uvedených dat je zřejmé, že ve dnech kdy mi představenstvo akciovky „vycházelo vstříc“ bylo již rozhodnuto, jak se zbaví nejen mne, ale i možných podobných dotěrných „spoluvlastníků“. A v den, kdy mi telefonoval policejní vyšetřovatel, Česká gumárenská společnost, a.s. již právně neexistovala. Mohu jen spekulovat o tom, zda by pokračování v šetření mého oznámení skončilo v koši na policii, spadlo pod stůl na pražském MSZ (jak bylo v té době častým jevem), nebo doputovalo až k soudu.
Zajímalo mne, jak probíhaly „transformace“ v České gumárenské společnosti, do jejichž akcií jsme s mým synem investovali. Vyhledáváním v Obchodním rejstříku jsem v létě roku 2014, kdy tento článek publikuji, zjistil že:
BARUM Holding, a.s., IČ: 185 59 760, byl založen zakladatelskou smlouvou uzavřenou mezi Ministerstvem průmyslu ČR a akciovými společnostmi BARUM Otrokovice, MITAS Zlín a Motokov Praha. Do Obchodního rejstříku byl BARUM Holding, a.s. zapsán dne 11. 4. 1991 a vymazán 22. 10. 1996. U Krajského soudu v Brně byla gumárenská společnost vedena do 19. 12. 1995. Od téhož data je vedena u Městského soudu v Praze, protože přenesla své sídlo z Otrokovic do Prahy. Česká gumárenská společnost, a.s., která emitovala předmětné listinné akcie, byla do OR zapsána pod IČ: 185 59 760 dne 22. 10. 1996 a vymazána 22. 4. 2002. V období od 15. 9. 1993 do 22. 4. 2002 byl její základní kapitál ve výši 2 954 946 000 Kč.
BARUM Holding, a.s. byl zařazen do I. vlny kupónové privatizace a základní kapitál byl vyjádřen emisí 2 954 946 ks akcií na majitele o jmenovité hodnotě 1 000 Kč. V OR lze najít záznam o tom, že 9. 11. 1995 byly předloženy stanovy přijaté na valných hromadách konaných dne 11. 8. 1995 a 4. 10. 1995. Z publikovaných údajů není patrno, že došlo k výrazné změně v počtu a jmenovité hodnotě akcií na majitele. Na listinné akcii je uvedeno, že základní jmění společnosti 2 954 946 000 Kč je rozděleno na 2 000 akcií o jmenovité hodnotě 1 milion Kč, 900 akcií o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, 350 akcií o jmenovité hodnotě 10 000 Kč a 961 446 akcií o jmenovité hodnotě 1 000 Kč.
Akciová společnost Y.R.D.M., IČ: 262 12 021, která vydražila listinné akcie, byla do OR zapsána 27. 11. 2000 a vymazána 22. 4. 2002. Zápis v OR z téhož dne uvádí, že „Gumárenská společnost, a.s., … zanikla bez likvidace převodem jmění s obchodní společností Y.R.D.M., a.s., …. která jako nástupnická společnost převzala její jmění“. Od 22. 4. 2002 do 2. 9. 2002, kdy byla z OR vymazána, figurovala v rejstříku Česká gumárenská společnost, nástupnická a.s. V období od 2. 9. 2002 do 15. 8. 2007 se na scéně opět objevuje akciovka s názvem podobným někdejšímu emitentu mých listinných akcií: Česká gumárenská společnost a.s. (Podobným proto, že chybí čárka mezi názvem společnosti a zkratkou a.s. Možná jde ale jen o písařskou chybu při jejím zápisu do rejstříku). Všech šest osob, na které jsem podával trestní oznámení, působilo na různých pozicích a po různě dlouhou dobu ve třech různě nazvaných akciovkách, zapsaných postupně v OR pod IČ: 262 12 021.
Dne 23. 12. 2005 je do OR zapsána ČGS a.s., IČ: 274 10 072, se základním kapitálem dva miliony. Vydány jsou dvě kmenové akcie v listinné podobě na jméno, každá v hodnotě 1 milion. Jediným akcionářem je ČGS holding, a.s., IČ: 248 11 742. Obchodní rejstřík popisuje v kapitole Ostatní skutečnosti převody majetku několika společností jejich slučováním, odštěpením, rozdělením a podobně. Akciová společnost ČGS funguje dosud, ve funkcích předsedy a místopředsedy představenstva působí dva ze šestice osob, které jsem jmenovitě uváděl v mém trestním oznámení v roce 2001.
Dne 12. 10. 2007 se zjevila další Česká gumárenská společnost, IČ: 281 63 575. Ne však akciová společnost, ale společnost s ručením omezeným, kterou se základním kapitálem 200 000 Kč založili dva společníci. Titíž, které bez bližší identifikace zmiňuji v předchozím odstavci. Dne 15. 10. 2012 své eseróčko transformují na ČGS HOLDING a.s., IČ: 248 11 742. Základní kapitál je od téhož data zvýšen na 816 milionů nepeněžitým vkladem 815 800 000 Kč tvořeným akciemi společností Rubena a BS Servis Centrum. V obou společnostech působí oba společníci několik let na různých pozicích.
Nemusím ani dodávat, že sídlo výše uvedených, různě přejmenovávaných, vznikajících a zanikajících gumárenských společností, se od roku 1996, po přesunu z Otrokovic na pražskou adresu, nezměnilo.
Jak byly završeny transformce a přesuny majetkových podílů v gumárenských společnostech? Na sklonku roku 2015 shledávám, že mé loňské pátrání v Obchodním rejstříku po podnikatelských aktivitách dvou výše nejmenovaných společníků bylo amatérské a neúplné. Dne 10. 11. 2015 je na titulní straně deníku E15 publikován článek Gumárny ČGS kupuje Trelleborg. Na straně 4 se čtenář mimo jiného dovídá, že švédští investoři zaplatí za ovládnutí České gumárenské společnosti přes 31 miliard korun. ".... Nicméně akcionáři skupiny ČGS Tomáš Němec a Oldřich Šlemr vyinkasují částku nižší než je 31,4 miliardy..... Každý z obou podnikatelů i tak získá sumu téměř čtrnáct miliard korun...". Holding ČGS má sídlo v Praze a třináct výrobních poboček v Evropě a Severní Americe. Zaměstnává 6300 lidí a jeho tržby dosáhly vloni 16,8 miliardy korun. Je nepochybné, že oba pánové jsou zdatní ve svých podnikatelských aktivitách. Škoda jen, že vypořádání s drobnými akcionáři nebylo férovější.
Podniky Československé automobilové dopravy
Na jaře roku 2014, kdy jsem se začal zajímat o mé „spící“ akciové portfolio, jsem se na osud listinných akcií, vlastněných mou, ženou dotázal i Seco GROUP, původně ČSAD Mladá Boleslav. Obdržel jsem odpověď, ze které se dovídám, že
„na valné hromadě společnosti Seco GROUP a.s. dne 28.6.2007 bylo rozhodnuto o snížení základního kapitálu na ½ a v souvislosti s tím i o snížení jmenovité hodnoty všech akcií na ½. Toto bylo realizováno výměnou stávajících akcií za akcie o nové, nižší jmenovité hodnotě (tedy pro dosavadní akcie o jmenovitých hodnotách 800,-- Kč a 1.000,-- Kč za nové akcie o jmenovitých hodnotách 400,-- Kč a 500,-- Kč). Akcionáři si mohli akcie na základě oznámení v denním tisku a Obchodním věstníku vyměnit u obchodníka s cennými papíry,…….. ve dvou etapách, z nichž druhá byla v náhradní lhůtě v období od 30.1.2008 do 3.3.2008. Nepředložené akcie byly dne 26.3.2008 prohlášeny za neplatné a nově vydávané akcie za tyto neplatné byly vydraženy ve veřejné dražbě dne 11. listopadu 2008 s tím, že výtěžek z dražby bude po odečtení nákladů dražby vyplacen původním majitelům neplatných akcií z těchto akcií také nemohl vzniknout nárok na dividendy. Nepůjde tedy již o prodej, nýbrž o výplatu výtěžku z dražby.“
Pro výtěžek z dražby jsem si měl přijet do sídla společnosti v Jičíně. Telefonicky jsem se dotázal na výši částky i možnost jiného způsobu výměny akcií za koruny. S ohledem na vcelku zanedbatelnou částku „vyplacení výtěžku z dražby“ jsme se dohodli na tom, že si jednu akcii ponechám ve sbírce, ostatní pošlu společnosti v cenném psaní a finanční vypořádání mi společnost převede na bankovní účet. Stalo se, a na účet byla převedena částka rovnající se 156 Kč/1 akcii. Na nabídku Seco GROUP jsem přistoupil, protože i tyto akcie získala má žena ve II. vlně kupónové privatizace při ceně 13 Kč /1 akcii.
Akciím ČSAD Hodonín jsem věnoval samostatný odstavec. Do obce na Moravsko-Slovenském pomezí, ve které vlastníme chalupu, nezajišťuje v současné době (rok 2014) dopravu ČSAD Hodonín, ale společnost VYDOSBUS. Obec s necelou tisícovkou místních obyvatel i chalupářů je konečnou zastávkou. Při posezení na zahradě vidíme, že denně do ní přijede i odjede několik spojů, vesměs bez pasažérů. Až do loňského roku byla frekvence busů ještě četnější při podobném obsazení.
Z podniků ČSAD jsem měl v portfoliu též společnost sídlící v Pelhřimově. Můj výše zmíněný kamarád, jenž si potrpěl na dobré jídlo, mi i pro II. vlnu kupónové privatizace dal volnou roku a knížku mi po zainvestování do mnou doporučených společností přenechal. Po půl roce, v říjnu 1995, mne požádal, abych mu ji celou proplatil. Podle obvyklého propočtu jsem mu za 15 akcií pelhřimovské společnosti, což pro něj představovalo jeden stokorunový investiční kupón, zaplatil 1 250 Kč, tj. 83 Kč/1 akcii. V květnu 1997 byla společnost transformována na ICOM transport. 21. 1. 2002 jsem všechny akcie prodal na RM-S při ceně 680 Kč/1akcii.
Sqeeze out – legalizované okrádání drobných akcionářů
"Neviditelný" poslanec ODS Vladimír Doležal je propašoval do druhého čtení novelizace obchodního zákona v roce 2005. Právní norma umožnila majoritním vlastníkům akciových společností, aby se zbavili drobných akcionářů dle své libovůle. Jistým paradoxem bylo, že proti přijetí sqeeze out hlasovali, kromě několika čestných výjimek, jen komunističtí poslanci. (Přitom právě Občanská demokratická strana je jednou z politických stran, která při různých příležitostech svou omšelou rétorikou připomíná komunistické znárodnění majetku po Únoru 1948. To postihlo naši rodinu i rodinu mé ženy. V letech 1993 – 94 se mi podařilo úspěšně restituovat téměř veškerý zabavený nemovitý majetek i část majetku movitého. Kdy a u koho bude možno uplatnit nároky za zcizené vlastnické podíly v soukromých akciových společnostech?). Z poslaneckého klubu ODS, kterému jsem 16. 12. 2005 adresoval můj, doporučeně odeslaný, kritický dopis tohoto legislativního paskvilu, se nikdo ani neobtěžoval potvrdit jeho příjem. Většina akciovek, z mé zkušenosti, vytěsnila akcionáře „v tichosti“ a prakticky bez náhrady. Jiné o rozhodnutí majoritního vlastníka drobné akcionáře alespoň informovaly. Ceny protiplnění, stanoveného soudními znalci a auditory objednanými managementem společností, byly vesměs výsměchem drobným investorům.
S prvým zcizením mého akciového podílu jsem se setkal u Moravskoslezské vagónky, a.s. Třicet akcií jsem koupil na burze 16. dubna 1996 za necelých šest tisíc. V lednu 2001 byla, po vstupu amerického investora, transformována na Thrall Vagonka Studénka, a.s. Podle rozhodnutí valné hromady v roce 2005 přešel majetek akciové společnosti na společnost s ručením omezeným Trinity Rail Group, LLC, založené podle práva státu Delaware, U.S.A. Při vytěsnění drobných akcionářů v srpnu 2005 jsem obdržel vyrozumění, že podle ceny stanovené auditorem American Apprasial mám nárok na celkové protiplnění ve výši něco málo přes 300 Kč. Poštovní poukázku jsem společnosti vrátil s tím, že o takovou částku nemám zájem a popřál jsem jim zdar v dalším „úspěšném zlatokopeckém“ podnikání v České republice.
Ve stejný den jako u vagónky jsem zainvestoval také do brněnského Zetoru. Rovněž nákupem stejného počtu, ale mírně levnějších, akcií. Po několik let vyplácel Zetor dividendy, pak mu klesal odbyt traktorů a tím i výroba. Do Zetoru nevstoupili Američané, byť jeden se ve společnosti mihnul v pozici jednatele, ale Slováci. Výroba se postupně zvedala ode dna a firmě se vcelku daří. Drobné akcionáře písemně vyrozuměla v roce 2013 o sqeeze out s tím, že protiplnění vyplácí Česká spořitelna. Při inkasování dividend ČS se ptám pokladní, kolik že to protiplnění představuje. Odpovídá mi, že celkem 136 Kč. „Děkuji, nemám zájem“. Je to méně než jsem v průměru zaplatil za každou z celkového počtu 66 akcií postupně nakoupených bezmála před dvěma desítkami let.
Do třetice jsem v onen dubnový den roku 1996 nakoupil 50 cenných papírů karlovarské akciovky Hotelový porcelán. Žádnou informaci mi HP nikdy neposlal. Až v dubnu 2014, kdy jsem se začal zabývat mým portfoliem, jsem se dopátral toho, že v roce 2001 probíhalo snižování základního jmění společnosti a akcionáři měli předložit ve čtyřměsíční lhůtě listinné akcie k zaznamenání změny jejich jmenovité hodnoty z 1000 na 500 Kč. Na webových stránkách společnosti G. Benedikt nejsou publikovány žádné informace pro akcionáře. Na dotaz stran mého vlastnického podílu společnost nereagovala. Porcelánka má švýcarské vlastníky a dobře udělané webové stránky.
19. dubna 1996 jsem přikoupil další akcie Spolany k těm dražším, pořízeným 20. září 1995 à 538 Kč/1 ks. V květnu 2009 jsem byl ze Spolany, ovládané polskou skupinou ANWIL, „vytěsněn“. Ztráta v řádech desítek tisíc, neboť protiplnění představovalo jen 33% mé původní investice. Má Spolana opravdu tak nízkou hodnotu? Ocenění majetku za účelem vypořádání s drobnými akcionáři provedla, stejně jako u Thrall Vagonky Studénka, auditorská společnost American Appraisal.
V brněnské Mosilaně proběhla transformace v roce 1998 - stal se z ní Lanarest Brno. Při sqeeze out v roce 2007 jsem byl vlastníkem hromadné listinné akcie, emitované 30. 5. 2003. Výše protiplnění byla pro mne přijatelná, protože představovala dvojnásobek mé původní investice. Drobný problém byl v tom, že pokud bych listinu předal, nezůstalo by mi nic ve sbírce. Pracovnice firmy, která měla agendu na starosti, mi navrhla, že se to pokusí nějak vyřešit se svými šéfy. Výsledkem telefonátu byl příslib, že odprodám-li svůj podíl, dodají mi pro sbírku zneplatněnou akcii. Slib brzy splnili a dodali mi akcii č. 000001 s přetiskem „Neplatné“.
Kostelecké uzeniny, vlastněné Agrofertem, vytěsnily drobné akcionáře v roce 2007. Cena za akcii vypočtená auditorem pro výplatu protiplnění byla nižší, než za jakou jsem je pořizoval. Z toho důvodu jsem na doručenou písemnou informaci o výplatě protiplnění pražským obchodníkem s cennými papíry nereflektoval. Listinné akcie jsou dokonale provedené, a proto jsem je vcelku rád zařadil do mé sbírky cenných papírů. (Podobně jsem v minulosti nereagoval na jednu či dvě informace akciovky o výplatě dividend, které byly vypláceny výhradně v sídle společnosti).
Brněnský Interhotel Voroněž ze skupiny OREA, vlastněný již zmíněným CIMEXem, vyplácel, jak jsem nyní zjistil, poměrně slušné protiplnění - téměř tři tisíce za akcii. O sqeeze out v roce 2007 představenstvo společnosti drobné akcionáře neinformovalo. V dubnu 2014 mi na můj dotaz zaslaný CIMEXu odpovídá pověřený obchodník s cennými papíry Cyrrus, že mám tříleté zpoždění. Výplata protiplnění za IH Voroněž byla ukončena v roce 2011 a na nic již nemám nárok. (Přeci jen něco: z již neplatných papírků C.M.X. jsem si dva ponechal ve sbírce. Po jejich odečtení z celkového množství mi v Cyrrusu vyměnili všechny další za papírky MTH, akciovky v likvidaci, vlastněné též CIMEXem).
O vynikajícím vypořádání Metalimexu s drobnými akcionáři jsem napsal v jiné kapitole. Solidně se zachovala i Česká zbrojovka. V případě Parama jsem taky netratil. Výraznou ztrátu jsem zaznamenal především u Spolany, ovládané Poláky a Pliva – Lachemy, ovládané Holanďany.
Nejspíše se na možnost výměny akcií dotáži i současných vlastníků někdejšího Hotelu Panorama a Hotelu Forum. U obou společností jsem při změně zaknihovaných akcií na listinné v roce 2004 akceptoval nabídku na odkup akcií a od každého titulu jsem emitentu část odprodal. Zisk mi pokrývá i desítku akcií od každého z obou hotelů, jejichž akcie jsem si tehdy vyzvedl v listinné podobě a mám je ve sbírce. Vytěsnění proběhlo v obou společnostech ihned po přijetí zákona, v roce 2005.
Velkou pochvalu zasluhuje chování a rozhodování česko - ruských majitelů majestátního karlovarského hotelu Imperial. Změna ze zaknihovaných na listinné akcie proběhla v roce 2000, emise nese datum 30. června. Patřil jsem mezi opozdilce, kteří byli s prodlením v jejich přebírání. Buď nebyli drobní akcionáři o změně informováni, nebo jsem na to pozapomněl. Na podzim 2002 jsem obdržel dopis se sdělením, že výdej listinných akcií bude v sídle společnosti probíhat do konce roku 2002. Lázeňská města pro mne v podzimních plískanicích a v zimě nemají žádný půvab. V telefonátu mne ujistili, že si pro akcie mohu přijet kdykoliv. Pro vyzvednutí perfektně provedených hromadných akcií jsem si na Karlovarsko udělal výlet v létě roku 2003. O sqeeze out mne z Imperialu v aktuálním čase neinformovali. Na e-dotaz v dubnu 2014, zda budou akcie na majitele měněny za akcie na jméno, dostávám odpověď, že vytěsnění drobných akcionářů provedla společnost v roce 2007 a protiplnění bylo vypláceno v zákonné čtyřleté lhůtě – do března 2011. Mohu však sdělit, kdy si přijedu vyzvednout nezkrácené protiplnění za mých x-tisíc akcií. Ke krátkodobému pobytu v našich nejznámějších lázních jsem přemluvil i mou ženu. V závěru června 2014 byl pro mne na domluvený čas připraven příslušný obnos. O někdejší nemalou investici jsem nepřišel, ale byla zhodnocena o více než 300%.
Drobnou pochvalu musím vyslovit také a.s. Perfekta Kroměříž, původně Agro. Na hromadné listinné akcii je jako datum vydání uveden rok 1992. Drobná nepřesnost se vloudila, neboť k tomu datu byly akcie společnosti nejspíše zaknihovány. Neznám přesné datum, ale vzpomenu si, že jsem si pro ně jel do Zlína. Hromadnou listinu pro mne vytiskli na počítači, což mne poněkud překvapilo. Je to jediná listinná akcie v mé sbírce v takovém jednoduchém provedení. Firma zasluhuje pochvalu za to, že mne, byť nemám příliš významný vlastnický podíl, posílá každoročně pozvánku na valnou hromadu.
Podle přehledu webového in-serveru jsem zjistil, že kromě již zde zmíněných a.s., jejichž listinné akcie vlastním, proběhl sqeeze out také v SEVTu, Masozávodě Krahulčí, Orgrezu a ZZN Havlíčkův Brod (Agrofert). Prvé dvě společnosti jsem nekontaktoval. Po pročtení zápisů publikovaných v Obchodním rejstříku by to ani nemělo smysl. Orgrez ani Agrofert na můj e-dotaz stran případné výměny akcií na majitele za akcie na jméno nereagovaly.
Resumée mých podnikatelských aktivit na českém akciovém trhu
V kapitole věnované odkupu akcií jejich emitenty jsem uvedl několik příkladů, kdy jsem přistoupil na nabídky společností a akcie jsem jim za nabízenou cenu odprodal. (Podobně, byla-li cenová nabídka pro mne zajímavá, jsem se zachoval i vůči individuálním soukromým zájemcům. Vesměs mi přicházely nabídky s velmi nízkou cenou, doprovázené začasté dovětkem, že akcie nejsou veřejně obchodovatelné). Je vidět markantní rozdíl mezi těmito cenami akcií a stavem po umožnění sqeeze out. Nebyly to jediné situace, kdy jsem pozbýval akcie. Stěžejním bylo obchodování. Díky používání výhradně vlastních volných financí jsem nebyl nucen prodávat nevýhodně či dokonce se ztrátou. Akcie jsem prodával pouze v případech, kdy byl můj zisk nejméně v řádech desítek procent. Celý výčet by byl příliš dlouhý, proto uvedu jen několik příkladů. Rok/nákup a rok/prodej, částka v Kč za 1 akcii.
Živnostenská banka (I. vlna) 1993/155 2002/3750, Sokolovská uhelná (II. vlna) 1995/26 1996/6152, Léčiva (dědictví) 1995/210 1998/1860, Chemont 1993/100 1995/287, Teplárny Brno 1993/300 1994/1180, Sklárny Kavalier 1993/1200 1996/3250, BVV 1994/1200 1996/3900, První brněnská 1994/390 1994/1130-1240, Lázeňské sanatorium Sanssouci 1994/440-460 1996/751, Interhotel Voroněž 1994/490 1996/675, Komerční banka 1995/1165 2002/1725, Mostecká uhelná 1995/312 1998/744, Kovohutě Příbram 1995/104 1995/410, Sokolovská uhelná (dědictví) 1995/45 1996/790, Mostecká uhelná (dědictví) 1995/36 1998/744, Nová huť 1995/272 1996/461. (Poznámka k „dědictví“: do uvedených společností jsem investoval v I. vlně na kupónovou knížku mé matky. Po jejím úmrtí jsem musel v dědickém řízení za převod akcií zaplatit uvedené částky. Měl bych je zvýšit o ceny investičních kupónů, ale ty nemám evidovány. Příklady uvádím jako doklad toho, jak výhodně bylo možno v kupónové privatizaci nabýt hodnotné akcie).
Vyhledáváním v Obchodním rejstříku na jaře roku 2014 jsem zjistil, že u mnou vlastněných zaknihovaných akcií byl již zlikvidován Cukrovar Hodonín a v roce 1995 (rok po mé investici) i někdejší státní podnik Kablo Kladno. S emitovanými listinnými akciemi zanikl Pro Invest. Žádnou náhradu jsem po likvidaci oněch společností neobdržel. V likvidaci nebo v konkursu jsou: Agrobanka, Harvardský průmyslový holding, IP Exit (původně IP Banka), NIA Holding (původně RDP Group), Seliko a SG Industry (původně fond YSE). U společností s emitovanými listinnými akciemi jsou v likvidaci CEVA Králův Dvůr a MTH.
V současné době vlastním zaknihované akcie od společností, snad stále fungujících: Equity holding (původně Apollón holding), Cukrárna Karlín, Česká spořitelna, ČEZ, Hotelový porcelán (?), Interhotel Moskva Zlín, Karnola (?), Komerční banka, Kovolit Modřice, Šmeral Brno a Unipetrol. Listinné akcie vlastním od karlovarských hotelů Grandhotel Pupp a Otava – Patria, dále Parkhotel Golf Mariánské Lázně (v létě 2013 jsem blok akcií prodal soukromému zájemci, ve sbírce jsem si ponechal dva exempláře a zatím se nedotázal společnosti na jejich případnou výměnu za akcie na jméno), Perfekta Kroměříž a Speciál Invest.
Tečkou budiž konstatování, že zahraniční vlastníci těch akciových společností, jejichž akcie jsem měl v portfoliu nebo stále vlastním, se k drobným akcionářům chovají sice v dikci zákonů nebo na hraně. Spíše je těší, když si naše vlastnické akciové podíly mohou přivlastnit za směšný peníz nebo zcela bez náhrady. Výjimkou jsou Rusové, jejich široká duše a férové jednání. Což dokladují příklady karlovarských hotelů Imperial (Ing. Rebjonok je třetinovým vlastníkem) a Otava-Patria, v němž má výrazný majoritní vlastnický podíl rodina Kocherových. (Ta vlastní i rozsáhlý komplex luxusního lázeňského sanatoria Bristol, ve kterém probíhala výměna akcií Otava-Patria. Kvůli akciím jsem Karlovy Vary navštívil po deseti letech od předchozího pobytu. Za zrealizované či probíhající rekonstrukce budov v lázeňské části i výstavbu nových obytných domů v přilehlých lokalitách mohou být Karlovy Vary vděčny novým, převážně rusky hovořícím vlastníkům. Vím, jak tato část města vypadala v 80. i v prvé polovině 90. let minulého století. Domnívám se, že nebýt jich, pak by naše nejznámější lázeňské město potkal asi podobný osud, jako nedaleké lázně Kyselka, ve kterém Italové, díky "úspěšné privatizaci", čerpají známé minerální vody. Po návratu z KV v červnu 2014 jsem pár poznatků, věnovaných tomuto tématu, publikoval na mém FB). Ty české vlastníky, kteří si pochvalu zaslouží, jsem vyjmenoval buď konkrétně, nebo názvy jejich akciových společností. Opačné přístupy též publikuji. S ohledem na stupidní zákon o ochraně osobních údajů, stranící v mnoha případech těm, kteří překračují jiné zákonné normy, neuvádím v kritických poznámkách jména hlavních hráčů.
PS.:
Předchozí text mých vzpomínek jsem publikoval dne 24. 7. 2014. Čas běží dál, a s ním i mnohé dění. Rovněž v oblasti cenných papírů.
V případě někdejší České gumárenské společnosti jsem se rozhodl pro další krok. Mohu se domnívat, že obšírnou vzpomínku drobného českého akcionáře si na webu přečte nejvýše několik málo jeho návštěvníků. A relativně podrobný popis kauzy ČGS, navíc s vynecháním jmen aktérů, zřejmě nikdo. Proč by si měli zainteresovaní šéfové-vlastníci dělat z drobných spoluvlastníků legraci a drze je připravovat o majetek? Doplnil jsem některá další data i jména a materiál předal Ministerstvu financí k případnému prošetření „transformací“ poměrně značného majetku. I s vědomím, že osobně se žádné materiální satisfakce nedočkám, protože možné nároky mé, i dalších poškozených, jsou v kauze ČGS dávno promlčeny.
V závěru srpna jsem obdržel pozvánku na valnou hromadu Agrobanky Praha. Stěžejním bodem zářijového jednání je projednání návrhu likvidátora na rozdělení likvidačního zůstatku. V obsáhlém výčtu variant listinných i zaknihovaných akcií je uváděno, jak velký podíl na likvidačním zůstatku náleží té či oné skupině vlastníků akcií. 5. 2. 1997 jsem na burze investoval do tříciferného počtu akcií při ceně 49,80 Kč/1 ks. Zůstane-li likvidační zůstatek majetku nezměněn, bude můj podíl na něm ve výši 5,45 Kč/1 akcii.
Jsem rád tomu, že mohu k některým předchozím pozitivním hodnocením chování majoritních akcionářů vůči drobným vlastníkům akcií přidat další.
Dne 16. 10. 2014 obdržela má žena dopis - dokonce odeslaný jako doporučená zásilka určená do vlastních rukou adresáta - z akciovky Bohemia Crystal Group. Akcionářům, kteří si v řádném ani v dodatečném termínu nevyzvedli své akcie, po změně jejich podoby ze zaknihovaných na listinné, je sdělován termín veřejné dražby balíku 198 405 ks těchto akcií. V úvodním dopise se praví, že výzvy k převzetí akcií byly zveřejněny v souladu se zákonem a stanovami společnosti. Nepochybně se tak stalo obvyklým způsobem: v Obchodním věstníku a inzerátem v některých novinách. Ne adresně. Přes tuto skutečnost je akcionářům v dopise sdělováno, že si akcie mohou převzít v sídle společnosti. Totéž potvrzuje i dražební vyhláška informací, že počet dražených akcií může být snížen, neboť akcionáři mají právo si tyto vyzvednout až do okamžiku zahájení dražby. (Přesně totéž stanovisko mi sdělila někdejší Komise pro cenné papíry v případě dražby listinných akcií České gumárenské společnosti. Vzdor předchozímu opačnému, tedy lživému, tvrzení managementu ČGS). Adresně oslovení akcionáři BCG mají nyní další dva měsíce na rozhodnutí, zda si vyzvednou listinné akcie, nebo je ponechají v dražebním balíku při odhadní ceně 51,84 Kč /1 ks a poté převezmou jim odpovídající částku z výsledku dražby. Rozhodnutí je jasné: dvě listinné akcie BCG s uvedeným jménem mé ženy obohatí mou sbírku.
(Dovětek: Přístup BCG k drobným akcionářů není až tak vstřícný, jak se po pročtení informačních materiálů jeví. V průvodním dopise i v dražební vyhlášce je uvedeno, že na vyzvednutí akcií mají akcionáři právo až do okamžiku zahájení dražby, která proběhne v Brně. Na e-adresu BCG, uvedenou v průvodním dopise, jsem v říjnu napsal, že není jisté, zda nám vyjde čas na cestu do Prahy v termínu do konání dražby, kdy je možno převzít akcie v sídle společnosti. Zcela jistě že si má žena listinné akcie vyzvedne jen proto, abych je mohl zařadit do své sbírky. Nevyjde-li cesta do Prahy, vyzvedne je osobně v Brně ihned po zahájení zápisu. Odpovědí bylo, že akcie lze přebírat pouze v sídle BCG do 17. 12. 2014. V Brně jejich převzetí nebude možné. Reagoval jsem dalším e-mailem tlumočícím přání mé ženy, aby její akcie nebyly zařazeny do dražebního balíku, a ona si je osobně vyzvedne po zahájení prezence účastníků dražby. Předání akcií je možné urychlit tím, že v předstihu dodá má žena všechny údaje vyžadované BCG na zápis do předávacího protokolu. Otázka kontroly údajů a předání akcií je záležitostí několika málo minut. Podobně že jsem přebírání mých listinných akcií urychloval i u jiných společností. Podepsaný asistent představenstva BCG odpovídá stejně jak v předchozím e-mailu - v Brně nebude možno akcie převzít a opakuje, že akcie jsou vydávány každou středu výhradně v sídle společnosti. Tři týdny před konáním dražby odeslala má žena e-mail na adresu BCG i dražitele. Trvá na tom, že si nepřeje, aby její akcie byly draženy a že si je vyzvedne v Brně před zahájením aukce. Z BCG odpověď nepřišla, reagoval pouze obchodník s cennými papíry s tím, že pouze vykonává pokyny svého klienta. Přesto jsme 18. 12. zašli do hotelu International, ve kterém dražba měla proběhnout. Pracovníkem dražitele nám bylo sděleno, že nikdo z BCG nebude dražbě přítomen a akcie na místě ani fyzicky nejsou. V telefonátu mi asistent předsedy představenstva BCG na dotaz odpovídá, že akcie mé ženy byly zařazeny do dražebního balíku. Nepochybně krok, který je ve zjevném rozporu s dražební vyhláškou.
Poznámka: O výsledku dražby byla má žena informována doporučeným dopisem s dodejkou. Proč ne – vždyť veškeré náklady spojené s konáním dražby jsou odečítány z výsledné částky dražbou dosažené. Ta by měla být následně rozdělena příslušným podílem mezi akcionáře, jejichž akcie byly draženy. Odhadní cena 186 472 ks dražených akcií byla 9 666 708 Kč, tj. 51,84 Kč/1 akcii. Cena dosažená vydražením byla 8 500 005 Kč, tj. 45,58 Kč/1 akcii. Akcie vydražila Jizera Invest, s.r.o.).
Následující den po obdržení dopisu z BCG mi přišla písemná výzva k převzetí akcií Kovolitu Modřice po změně jejich podoby ze zaknihovaných na listinné. Současně předkládá majoritní akcionář, REMET, spol. s.r.o., veřejný návrh na odkup akcií za cenu 300 Kč/1 ks. Připomíná, že na veřejném trhu nejsou akcie obchodovatelné od XI. 2001. Představenstvo společnosti ve svém stanovisku tuto skutečnost potvrzuje a uvádí, že nabídka může být výhodná pro ty akcionáře, kteří by rádi své akcie zpeněžili, a nyní se jim ta možnost nabízí. Současně uvádí, že návrh na odkup nemusí být v souladu se zájmy těch akcionářů, kteří nemají úmysl aktuálně akcie zpeněžit. Tržní cena akcií že není známa a je rozdíl mezi cenou navrhovanou při odkupu a vlastním kapitálem společnosti. Z mého přehledu vidím, že jsem Kovolit zakoupil od prvního majitele, současně s dalšími „kupónovými“ akciemi, v lednu 1994. Na burze byla jejich cena v den převodu 410 Kč a na RM-S 485 Kč za akcii. Celkovou kupónovou investici tříčlenné rodiny jsem odhadl jako problematickou a proto jsem jim, při jejich opakované návštěvě u mne, nabídnul za Kovolit cca 50% aktuální ceny akcie na RM-S. Kovolit vyplácel dividendy. Zaznamenán mám čistý příjem na akcii: za 1994 - 15 Kč, za 2001 – 40,53 Kč, za 2002 – 32 Kč, za roky 2003, 2004 a 2005 à 31,87 Kč. Je-li tento záznam úplný, pak jsem na dividendách inkasoval téměř celou kupní cenu. Vesměs za období, ve kterém už nebyly akcie veřejně obchodovatelné a teoreticky měly nulovou hodnotu. V časové ose se má investice do této společnosti neukázala až tak nevýhodná, jak jsem se tehdy domníval. V tuto chvíli nejsem rozhodnut, zda akceptuji nabídku na odkup. Spíše ne. Rozhodně si do sbírky zařadím nejméně dvě listinné akcie: s prvním a s posledním číslem z „balíčku“, který mi náleží.
(Dovětek: 26. 11. jsme si udělali výlet do Zlína, kde jsem převzal listinné CP. Akcie série A mají jmenovitou hodnotu 1 000 Kč, série B 10 000 Kč).
10. únor 2015
Po rozporuplném jednání Bohemia Crystal Group jsem vyhledával informace o dalších akciích v mém portfoliu. Prvou společností byl Parkhotel Golf Mariánské Lázně. V Obchodním rejstříku jsem v zápise ze srpna 2014 zjistil, že společnost rozhodla o přeměně listinných akcií emitovaných na majitele za akcie na jméno. Na webové stránce hotelu pak informaci, že k 30. 11. 2014 byly zneplatněny ty listinné akcie na majitele, které si jejich vlastníci nevyměnili za akcie na jméno.
Byl jsem roztrpčen jednáním BCG a díky mizerné náladě jsem okamžitě napsal poměrně rozhořčený e-mail vytýkající majoritním vlastníkům Parkhotelu Golf nevstřícné jednání vůči drobným akcionářům. Přitom jsem mohl nad celou záležitostí mávnout rukou. Po řadě opakovaných žádostí jsem v létě 2013 odprodal můj balíček akcií jednomu zájemci. Přistoupil na můj cenový požadavek, zahrnující jistý zisk nad mou původní investicí. Ve sbírce jsem si ponechal dvě akcie – s prvým a s posledním číslem řady.
Na můj e-mail jsem nečekal odezvu, jak se mi už v nejednom případě stalo. Téměř vzápětí mi však odpověděl pan Josef Pinkr, ředitel hotelu. Sdělil mi, že představenstvo a.s., jehož je členem, rozhodlo o přeměně podoby listinných akcií v červnu 2014. V souladu se zákonem informaci zveřejnili na webových stránkách hotelu a v denním tisku. Po uplynutí tříměsíční zákonné lhůty navrhnul představenstvu prodloužení lhůty o další tříměsíční období. Výzva byla opět zveřejněna stejným způsobem jako ta předchozí. Všem akcionářům, kteří o výměnu projevili zájem, se snažil vyjít vstříc. Teprve po uplynutí prodloužené lhůty bylo rozhodnuto o zneplatnění akcií na majitele. Od představenstva však má souhlas, aby výměnu akcií prováděl až do konání dražby. Mohu se dostavit do sídla a.s. a on mi zajistí, podobně jako dalším akcionářům, výměnu akcií. Vytkl mi, že ve svém dopise označuji postup představenstva PHG jako nepřátelský vůči drobným akcionářům.
V obsáhlé odpovědi jsem se zmínil o mých zkušenostech s českými akciemi i důvodech, proč jsem chtěl mít v mém akciovém portfoliu sympatický a příjemný Parkhotel Golf. Oponoval jsem ale jeho výtce, neboť postup představenstva jsem nenazval nepřátelským. Parkhotel Golf jsem si přiřadil k těm společnostem, které se k drobným akcionářům nezachovaly zrovna přátelsky. V kontextu mého článku na webu to znamená, že většinoví majitelé společností sice postupují v rámci platných zákonů. Jsem stále přesvědčen, že zákonná norma staví drobné akcionáře do nevýhodné pozice. Za přátelštější beru akciovku, která drobné akcionáře informuje o významných změnách adresně. Kvůli výměně dvou akcií že do Mariánských Lázní nepojedu a na dohlednou dobu ani neplánuji cestu do Západních Čech.
Zakrátko mi přichází nabídka pana Josefa Pinkra, abych poslal akcie k výměně poštou. Pochopitelně jsem neodmítl. Díky jeho přístupu jsem rád, že i většinovým vlastníkům Parkhotelu Golf M ariínské Lázně mohu v mých vzpomínkách dát velké +. V obrazové příloze pak ukázat akcii na majitele i akcii na jméno.